| Anotácia: |
V současném medicínském diskurzu je každé těhotenství a porod vnímáno jako potenciálně patologické.[1] Jak poznamenává Lee a Jackson (2000: 122), těhotenství v podstatě nemůže být označeno jako zcela "normální" až do doby úspěšného porodu. Těhotenství tak nálepku "normálního" získává teprve zpětně. Některá rizika jsou nepředvídatelná. Tato skutečnost vede k tomu, že všechna těhotenství jsou a priori vnímána prizmatem ohrožení. Lee a Jackson zároveň upozorňují na to, že samotná měřítka toho, co je pokládáno v těhotenství a při porodu za normální, se neustále posunují. Představa "normálnosti" je tak neustále redefinovaná. V této souvislosti se odvolávají na příklad vnímání délky porodu. Žádoucí délka "normálního" porodu se v učebnicích pro porodníky neustále zkracuje. Tato skutečnost vede k tomu, že se stále více porodů z kategorie "normálních" vytrácí. Představa rizika tak proniká stále hlouběji do samotné představy o tom, co konstituuje zkušenost těhotenství. V tomto kontextu je potřeba vnímat také stále rost
oucí počet těhotenství, která jsou klasifikovaná jako riziková.[2]
Tato práce se věnuje těhotenstvím, která odkaz na riziko obsahují již ve svém samotném názvu, a dále těm, které byly provázeny komplikacemi, jež "nenormálnost" těhotenství zpřítomňovaly. Vybrala jsem si přitom zkušenost těhotenství, které se z nějakých důvodů vymyká "standardnímu" průběhu, jež nese zvláštní nálepku, či v jehož průběhu došlo k událostem, které ho jakýmkoliv způsobem narušily.
|
|
